V éře biedermeieru, která se ohraničuje roky 1815 a 1848, vládl Anglii, Francii a Rusku klasicismus a empír. V německých zemích, mezi které jsme v té době patřili i my, vládla jiná atmosféra. Bachův absolutismus působil na prosté měšťany tak, že raději nic neviděli, neslyšeli a do ničeho se nepletli. Důsledkem bylo, že se lidé začali soustředit na budování a vylepšování svého bytu. Tam se mohli svobodně realizovat a bydlení se stávalo mnohem pohodlnější.
Obývací pokoj
Do měst přicházeli lidé z venkova za prací do průmyslových podniků. Obvykle bydleli v pavlačových domech a byty zařizovali podle svých skromných finančních možností. Ale i tady se projevila inspirace šlechtickými sídly. Spolu s budováním „rodinných hnízdeček“ se tehdy poprvé stal součástí bytu obývají pokoj, kde se setkávala celá rodina.
Symbolem zjednodušení a zlevnění nábytku používaného šlechtou jsou dodnes oblíbené židle z ohýbaného dřeva, které poprvé Michael Thonet představil na průmyslové výstavě v roce 1841. Asi vás překvapí, že úspěšná podnikatelská rodina už tehdy prosazovala udržitelný rozvoj, a kromě přísných pravidel pro těžbu a svoz dřeva také stanovila pravidla ochrany ptactva v lesích, kde se buky na výrobu nábytku kácely.
Nový životní styl
Flexibilnímu vybavení místností vyhovovaly různé typy stolů a stolků – od rozkládacích po ty, které se zasouvaly pod sebe. V době biedermeieru vznikl také víceúčelový šicí stolek nebo snadno přenosný servírovací stolek. Do domácností přibyl také velmi elegantní toaletní stolek s pohyblivým zrcadlem, o jakém se dříve dámám ani nesnilo. Symbolem útulného stylového domova se stal ušák.
Konzolový stolek měl obvykle nohy vykroužené do tvaru lyry, které se nyní staly velmi oblíbenými pro svou zdobnost i praktičnost. „Skleník“ byla vyšší vitrína sloužící k vystavení nejkrásnějších rodinných pokladů. Byla průhledná obvykle ze tří stran a doplněná zrcadlem, aby se zvýšil efekt. Objevila se též „garnitura“, předchůdkyně dnešních sedacích souprav – sestava křesel, pohovky a sedátek čalouněných v jednom stylu.
Název stylu
Bieder znamená v němčině něco jako šosácký, maloměšťácký, konzervativní nebo prostoduchý. Meier je časté německé příjmení, asi jako u nás Novák. Biedermeier byl prostě prototyp maloměšťáka, který kladl důraz na přiměřenost, příjemnou atmosféru a uklizenou domácnost. Zajímavostí je, že bydlení bylo tehdy atraktivním tématem v tisku!
Nebyla to lehká doba, ale bydlení se stávalo i pro obyčejné lidi něčím, co má být praktické a působit dobrým estetickým dojmem. A doma se lidé cítili svobodní, obklopení krásnými doplňky.
