Bydlení před sametovou revolucí byl svéráz nevkusu nazývaný Husákovo 3 + 1. Dnes ale stoupají na ceně jak byty, tak jejich retro vybavení.

V 80. letech byly panelákové byty zatracovány, zejména když je v roce 1989 Václav Havel označil za králíkárny. Paneláky se tak staly symbolem nesvobody a ztratily na atraktivitě u všech, kdo v nich nebydleli. Jenže dnes se o „Husákovo 3 + 1“ mluví jako o nejlepším výdobytku socialismu, a i architekti přiznávají, že od revoluce nikdo nic lepšího nevymyslel. Pravdou je, že tehdy panelové domy navrhovaly ty nejlepší mozky v oboru architektury a stavebního inženýrství.

Byty mají spoustu výhod

Dnes je byt v paneláku opět atraktivní volbou. Domy jsou zateplené a interiér se dá upravit přesně podle představ obyvatelů a potřeb domácnosti. „Máme tady všechno“, říká paní Andrea, čtyřicetiletá lékařka z Prahy. Na sídliště nedá dopustit. „Je tu spousta zeleně i hřišť pro děti.“. Andrea na sídlišti vyrostla, pak se přestěhovala do rodinného domku za Prahou, ale na sídliště se zase vrátila. Ráda vzpomíná na své skvělé dětství právě v Husákovo králíkárně.

Jak se tehdy bydlelo?

„Jako tříčlenná rodina jsme bydleli ve standardním 3 + 1, kde byla kuchyň, obývák a dva pokoje.“ vzpomíná lékařka s úsměvem. Na sídlišti tehdy bylo hodně dětí, to bylo fajn a byt jí připadal útulný, měla vlastní pokojíček vybavený levným nábytkem pro dospělé, v obýváku byla pohovka, dvě křesla a obývací stěna s televizí. Ve vitrínách bylo tehdy typické broušené sklo a suvenýry.

Ústavy pro všechno možné

Pro bytovou kulturu a nábytek byly v tehdejším Československu zřízeny ústavy bytové a oděvní kultury, obchodu a nábytku. A právě tyto instituce měly na starosti vývoj bytového trendu. V 70. letech byl podle Nábytkářského informačního systému populární „nábytek z masivu, s plným soklem, který se bořil do celoplošného koberce“. Původní myšlenka funkcionalismu se nenaplnila, v Domě bytové kultury nebyl dostatek zboží. A tak lidé zaplňovali byty těžkopádným nábytkem a dekoracemi.

Bytový folklor

Kunsthistorička Lada Hubatová-Vacková bydlení tehdejší doby charakterizuje jako nestřídmý svéráz nevkusu, který devalvoval nadčasový interiér bytů 3 + 1. Začala se tématem více zabývat, mluvit s lidmi, shánět dobové předměty a časopisy ze 70. a 80. let. Ze zkoumání bytového designu se zrodila rekonstrukce typické domácnosti. Obytné stěny se zasklenými vitrínami, plné porcelánového nádobí a broušeného skla, háčkované dečky i samorosty, masivní nábytek pouze ve verzi pro dospělé.

Výhodné rekonstrukce

I paní Andrea, zmíněná v úvodu článku, investovala před lety do bydlení v paneláku. Chtěla něco jednoduchého, účelného a za rozumné peníze. Kuchyň a obývák byly dříve zvlášť a vstupovalo se do nich z chodby. Andrea nechala vybourat část stěn a obě místnosti propojila. Také nechala zasklít lodžii. Stěny natřela barevnými odstíny a koupila moderní nábytek. Rekonstrukce se vyplatila, v domě poblíž centra by podobné investice nebyly pro běžného člověka reálné finančně utáhnout.

V současné době je o normalizační byty velký zájem právě proto, že je lze za rozumné peníze skvěle zrekonstruovat. Jejich stavební provedení totiž umožňuje prakticky jakékoli změny. A tak cena Husákových králíkáren roste jak houby po dešti.

Autor: Karel Mareš
zavřít reklamu